Poznatky

Při mé první cestě do Asie na mě asi nejvíc zapůsobil kulturní šok. Člověk si říká, co to je za bordel? Kde to jsem? Jedete z letiště a říkáte si bože do čeho jsme to přiletěli (a to Bangkok je ještě hodně světový). Nejdřív si říkáte chudáci lidi co tu žijou…ale pak se dostanete na ostrovy a říkáte si, šťastní lidé, co tu žijou.

Úsměvy. O Thajsku se mluví jako o zemi úsměvů. Ten rozdíl vidíte hned. My už se nedokážeme smát a přitom je to tak nakažlivé, za chvíli jsme se to naučili od nich. Ale také jsme zjistili, že je to něco jako u amíku zdvořilostní fráze Jak se máš…Takže sice úsměvy, ale otázkou je do jaké míry úplně upřímné. Nic to ale nemění na tom, že s úsměvem je hned den krásnější a nálada lepší. Takže usmívat, usmívat a usmívat. … Kéž by se lidé začali víc usmívat i u nás.

Číňani jsou prostě divní ;-)

Když mi kamarádka, co žije a pracuje v Krumlově a je na šikmooké turisty zvyklá říkala, že jsou prostě švihlí, spíš jsem se smála, že už je přesycená a má z nich ponorku. Ale po výletu do Thajska si nemůžu pomoct - ona měla pravdu! Člověk se tomu musí smát. Číňani jsou snad nejustrašenější národ na světě. Když se bojí na pláži jít do vody, nebo vystoupit z lodi, která stojí klidně u břehu, nebo nedej bože jet na skútru. Čínský holky pořád pištěj…nevím, jestli je to učej ve škole, nebo se s tím narodí. Jednou byly větší vlny na moři, na speedboatu to houpalo, jo, možná jsme si taky při prvních vlnách řekli „Hustýýý“, ale Číňanky řvali na každý vlně celou hodinu a půl…a multi-kulti posádka na sebe tázavě koukala stylem „Přicházíte v míru?“. Taky jsou Číňanky hrozně hotový z každýho aspoň trochu vysokého a udělaného bělocha, se kterým se hned fotí a samozřejmě piští. Jinak ale působí jako děsně ortodoxní puťky. Čínskou módu o 3 čísla větší asi není třeba ani komentovat. To, že jim příroda nenadělila tmavší pigment a že se musí chránit před sluncem chápu, ale v 35°C v černých šusťákových kombinézách? Plus jejich všudypřítomné deštníky a roušky… To pochopim v Pekingu, kde mají ovzduší fakt špatný, ale na opuštěném ostrově fakt ne. Plážová móda je v Číně určitě také velice in, protože plavkové šaty, sukně a trencle s kšandama měli fakt jenom Číňani, kteří trávili focením, pózováním a selfíčkama na pláži celá odpoledne. Výlety na šnorchlování, když neumí plavat a bojí se plavat i v plovací vestě a nakonec z něj mají akorát problité odpoledne na lodi…To musí být dovolená snů ;-) Abych neházela všechny do jednoho pytle, tak jsme narazili na jednom výletě na super čínskou rodinku. Byl to asi nejakčnější Číňan v celý Číně ;-) Naskákali na loď, sedli si s manželkou a dcerkou na příď a hned se začali vyptávat odkud jsme. Z houpání lodi měli akorát tak srandu. Ti byli moc fajn.

Náboženství. Narazili jsme na místo, kde lidi byli opravdu vyladění, provozovali svou restauraci s nádherným výhledem na západ slunce do moře, non-stop puštěné reggae, majitelé buddhisti a obsluha muslimky a nikdo se nad tím nepozastavoval a bylo to prostředí, kde jsme cítili největší pohodu za celý pobyt. Muslimka byla tak vysmátá pokaždé, když jsme se na ní s něčím obrátili, nedokázala říct ne. Ta byla prostě úžasná…